Otas:
Impedance pod 8 ohmů se běžně vyskytují - u mírně přechválených typů reproduktorů (běžně v pracovním pásmu okolo šesti ohmů, ale to určitě znáš), naměřil jsem to například u poměrně drahého RCF LF15X400, 6,5R na 100Hz.
Když potom udělá někdo bednu, téměř jedno jakého designu a vrazí do ní dva takové reproduktory, tak u současných znásilňovačů je to průser, kór v můstkách.
Pak to vychází na nějaké 3R, možná 3,5R i s konektory a káblem, ale vzhledem ke katování kostů u zesilovačů (jedna z dražších součástek je nepochybně výkonový tranzistor, jedno zda bipolár či fet) a vše je dimenzované podle mého názoru na deklarované impedance v dokumentaci, ovšem už bez údaje dovoleného fázového posuvu na zátěži (dřina do jaloviny). To každý zesilovač nezvládne a být lidmi, kteří vybírají zesilovače pro buzení subů, vybírám si raději z těch dražších. To není pomoc při reklamě PD, ačkoli to tak může působit, ale moje prostá zkušenost. Dražší zesilovače nebývají tak osekané a jejich dimenzování zaručuje, že budou spolehlivě pracovat i do tak nestandardních zátěží, jako je výsledná impedance subu 3R a díky charakteristice ozvučnice může spadnout i pod tuto hodnotu. U analogových zesilovačů typu QSC 5050, nebo Crestů řady P to bylo úplně jedno. Ty byly dimenzovaný tak, že s mírnou nadsázkou byly schopný chvíli hrát i do zkratu, než to přestalo bavit síťovou pojistku. To dnešní laciné zesilovače už neumějí a opět, podle mých zkušeností, se stane to, že to déčko prostě vyhulí celé, ochrany neochrany a škoda je na tom taková, že je to pojišťováckým slangem "totálka" - někdy to totiž vážně poškodí i zdroj.
Proto radím vybírat pro takové účely (můstkový provoz, nízké impedance) raději dražší modely, i když to znamená počkat, přišetřit.
Několik vyšších desítek D-konců se spínanými zdroji jsem už měl tu čest opravovat a je mi líto, že to tak musím napsat, ale je to spotřebka. Nebýt to známí a kamarádi, ty opravy by se u některých typů vůbec nevyplatily.
Díky za prostor.