ještě k tomu učení se: většina ze zvukařů potřebuje na těch věcech pracovat, podávat standardně dobré, konzistentní výsledky - a to nejde, když se na nich musí pořád něčemu učit. Ono učení se novým věcem je samozřejmě nutné, někdy zábavné, ale pořád jenom nutné zlo. To stojí i za určitým odporem vůči digitálním pultům.
Tuhle se mi stalo, že na Midasu PRO3 mi nešel talkback. Kdyby to byl analog, půjdu podrátě a nějakého konce se doberu, ale nejít na neznámém digitálu, kudy vede routing zpět na podium? Takže mi nezbylo nic než zoufalá gestikulace směrem k 50m vzdálenému podiu, zoufalé pípání intercomem,který nikdo nebral, posléze zoufalé prodírání publikem k podiu a ve finále exaltovaný výrok o čurácích na adresu kolegů. Výsledkem promarněná polovina času na zvukovku, nervozita, frustrace a zkažený zážitek z celého koncertu, přestože dopadl velmi dobře.