Ale jo,

někdy se to podaří - v našem větším maloměstě děláme v koktejlbaru takovýhle klubový akcičky.

Průřez je od Pavla Dobeše a Jimiho Čerta, přez Olina Nejzchlebu či Luboše Pospíšila až po Vláďu Mišíka s Honzou Hrubým, či Radimem Hladíkem.

Sedí se tam v rohu, hraje ve druhém rohu, PA je na bednách od plzně či koly a odposlech žádnej.

Na první pohled dřevní technika přináší to, co na tísícihlavých festivalech není - bezprostřední kontakt s muzikantama.

Na těchto čtyřicetihlavých monstrakcích je príma a lidi poslouchaj co kumštýři hrajou, koukaj si do očí a pak nadšeně tleskaj.

Abych byl upřímný - sice tam dělám za půl tisíce, někdy za pivo, pití si platím, ale vždycky se na další strašně těším :-)