No co si budem vykládat, jsou bohaté zkušenosti z provozu velmi výkonných konců řad P a CA od Crestaudia, koncáků jak najebáno, že konce řady málem nedohlédneš a serou se? Neserou, jsou to /nebo alespoň donedávna byly/ riderové zesilovače.
Krucinálfagothimlhergotkurvafix, když místo tří paralelních tranzistorů napráskám deset, každým z těch deseti poteče nikoli třetina proudu v půlvlně, ale desetina a je nad slunce jasné, že tranzistor, kterým teče daleko menší proud, je také daleko spolehlivější! A to už jen proto, že se značně zpomalí proces tzv. tepelné únavy výkonového tranzistoru, to jest krystalizace pájeného spoje čip-základna. Tento spoj má na svědomí značné procento odpravených výkonových tranzistorů, které pracují těsně u hranice, nebo na hranici svých možností, což je dneska všude a velmi často v duchu hesla \\\"dostaneš, co si zaplatíš\\\". Krystalizací tohoto pájeného spoje se značně zvětšuje vnitřní tepelný odpor tranzistoru, následuje další, vyšší ohřátí a lavinový efekt končící sekundárním tepelným průrazem, někdy mylně zaměňovaným za klasický elektrický sekundární průraz - oba ovšem končí stejně a to protavením struktury.
Takže se mi zdá pochybené tvrzení, že více výkonových tranzistorů v konci - větší riziko poruchy. To je samozřejmě blbost, pokud má ona paralelní sestava rezervu v Pc a Ic například 60-70%, což bývalo u slušných zesilovačů běžné.
Násobné paralelní řazení má ještě jeden pozitivní efekt a to ten, že při rozdělení kolektorového proudu na mnoho malých částí podstatně stoupne i h21e jednotlivých výkonových tranzistorů, takže někdy takové mhohonásobné paralelní řazení dokonce paradoxně klade menší nároky na proudové dimenzování budičů, než by tomu bylo například u třetiny počtu.