Prosím vás už konečně přestaňte omílat do nekonečna počty tranzistorů v zesilovači či zpětnou vazbu, když tomu někteří vůbec, nebo skoro vůbec nerozumíte. Jenom pro upřesnění v 99% zesilovačů se používá NAPĚŤOVÁ ZÁPORNÁ ZPĚTNÁ VAZBA. Napěťová proto že snímá pouze výstupní napětí, které se porovnává se vstupním. Vytváří se tzv. regulační odchylka, která řídí výstupní regulační člen v tomto případě koncové tranzistory, tak aby bylo dosaženo vyrovnaného stavu. Vzorce tady psát nebudu, to si můžete najít na internetu, nebo v některé učebnici pro SŠ. V případě koncového zesilovače je vlivem NZZV výstupní napětí k-násobkem napětí vstupního ať mu na výstup pověsíme cokoliv (v ideálním případě). I když tam bude komplexní zátěž, tak vždy fáze výstupního napětí bude stejná jako fáze vstupního, zato proud zátěží v danném okamžiku bude dán komplexitou zátěže, takže v případě čistě reaktanční zátěže pokud bude okamžité napětí na výstupu nulové, přesto poteče přes tranzistory i zátěží maximální proud. A zde je problém, protože na zátěži je nulové napětí a tak celé napájecí napětí je v tu chvíli plné Vce napětí koncových tranzistorů, při max kolektorovém proudu (např 100V /25A) a to už úplně mimo SOA jakéhokoliv tranzistoru (typycky bývá okolo 50V/5A, 80V/2-3A při 25degC!!!).A zde nastávají techniky, jak udržet koncové tranzistory v bezpečné části SOA. Jak už zde psal BV tak je to jistý počet tranzistorů paralelně řazených, omezení proudu koncovými tranzistory, nebo regulace velikosti napájecího napětí (class G, H). Počet koncových tranzistorů rozhodně není limitujícím faktorem pro určení jestli ten, nebo onen zesilovač je vhodný na to či ono, pokud nevíme nic bližšího o topologii zesilovače.