Pavle S.,
rád bych Tě upozornil, že schopnost zesilovače dobře a věrně reprodukovat basy nemá VŮBEC žádnou souvislost se SOA koncových tranzistorů a jejich proudovou rezervou. Je to jen poměrně výhodné opatření pro zvýšení spolehlivosti koncového stupně jako celku, pokud je dostatečně dimenzován i budič, má takový zesilovač POUZE slušné předpoklady přežít kritické režimy, nic víc.
Na výše uvedené schopnosti zesilovače věrně reprodukovat basy se podílí spousta faktorů, mj. je to stupeň záporné zpětné vazby ve vlastním koncovém stupni, jeho celková rychlost přeběhu a pak hlavně tvrdost síťového transformátoru, celková kapacita a hlavně VLASTNOSTI filtračních kondenzátorů. Použiješ-li kondenzátory nepříliš dobré značky s vysokým vnitřním odporem, můžeš jich tam napráskat kolik chceš a stejně to bude hrát blbě, protože ony šmejdové kondenzátory díky vysokému vnitřnímu odporu nejsou schopny dávat dostatečný proud.
Proto se například EP2500 po výměně původních filtračních kondenzátorů Xunda za pravý Nippon ChemiCon chová jako vyměněný.
Co se týče Tvého zesilovače - pokud je to 20G na větev, je to pro zesilovač 1200W/4R tak akorát. Je totiž třeba brát v úvahu nejen kapacitu jako jakési fanatické dogma, ale i napětí na nich, tedy celkovou akumulovanou energii /náboj/.
Ten tvůj "krouticí moment" je právě dán tvrdostí transformátoru a celkovým nábojem zdroje /nikoliv kapacitou, pozor/ - pokud jedno z toho nebude dostatečné, mohou mít koncové tranzistory rezervu i 100% a nic to nebude platné, když není kde vzít šťávu. Kde nic není, ani čert nebere.
A ještě maličkost. Pokud před slušné koncové zesilovače použiješ vstupní symetrické předzesilovače s pomalými OZ, nebo jsou v daném zapojení překompenzované a zatlučené ze všech stran, zabiješ vlastnosti koncových stupňů podobně, jako by ony samy byly špatné.