Ježíšmarjá, já jsem "stará škola"? Vždyť to není tak dávno, co jsem se poprvý polekal, když mě nějaký dítě pozdravilo "dobrý den" místo "ahoj". No je to strašný - na lásku už je pozdě a na smrt zase brzy.
Ad čeština:
Ano, takovéhle pí....ny tu řešíme - sice to nemá žáídnou koincidenci s tématem tohoto fóra, na druhou stranu uznejte, že ze společenského či obecně lidského hlediska je to možná závažnější problém (nebo symptom problému) než celý naše milovaný bedny, ve kterejch se tak rádi rejpeme.
Já bych snad, Sinclaire, nebyl tak skeptickej - "pologramotní" jedinci byli vždycky. Jenže člověk se v mládí automaticky pohyboval v komunitě stejně vzdělaných vrstevníků, takže ten odpad nevnímal - jak mi kdysi výstižně řek jeden kamarád: "Ty, který jsi nebyl na vojně, vůbec nemáš představu, jak neuvěřitelně debilní je větší část mužské populace!"
Školství "za bolševika" bylo proti dnešnímu vlastně ve výhodě - v obecně větším strachu z autorit a z něj vyplývající větší kázně; a zároveň v podstatně chudší nabídce zajímavých činností. Dnešní "mladí lidé" (to je tak příšerný slovní spojení, že to nedokážu napsat bez uvozovek!) mají podstaně širší spektrum možností a zároveň větší svobodu, která v sobě zahrnuje i svobodu rozhodnutí ZŮSTAT VOLEM. A poznat, že to je něco, co nechci, to musí každej sám, to se nedá nadiktovat, ani ten komanč to nedokázal...
Problém je ovšem ten syndrom neustálého čučení do obrazovek čehokoli, to samozřejmě inhibuje řadu aktivit a zadělává na budoucí komunikační bariéry. Nejhorší jsou "pasivní sportovci" - mě teda serou i normální sportovci, ale lidi, kteří dokážou zírat na cokoli počínaje fotbalem a dráhovou cyklistikou konče, 12 hodin denně, ti mně přiváděj k zoufalství...