2 Kamil: píšeš - Pokud umím svůj pult profesionálně ovládat... musím ho znát, umět s ním pracovat a né zmatkovat --- jenže si uvědom, že vůbec nemusí jít o TVŮJ pult - přijedeš někam s kapelou a tam je digitál, na kterém jsi ještě nedělal a nevíš vůbec nic. Já třeba umím docela slušně Yamahy a DiGiCo, asi bych si poradil s Digidesignem (PROFILE je, abych tak řek, Yamaha v bledě modrém), líbil se mi Allen, ale na Innovu jsem si jen párkrát sáhnul a určitě bych velice hledal, Vi-6 jsem viděl jen na výstavách a třeba RAMSU DA 7 znám jen od pohledu... a pokud budeš dělat každý týden na jiném digitálu, tak se ti to bude docela dobře plíst - zkus chodit zároveň na angličtinu a na němčinu a pochopíš. Kouzlo analogů je v tom, že jsou všechny stejné.
Je mi jedno, jestli je to Heritage 3000 nebo MH4 nebo cokoli jinýho, jen ty menší a levnější prostě některý funkce nemaj. Jinak neříkám, že by digitály byly "skoro neovladatelné krabice". Dá se s nima dělat, pokud jezdíš furt s jedním, tak i docela rychle, akorát to chce trochu jinej styl práce - na některý věci prostě musíš zapomenout. A musíš si na některý věci dávat bacha - mít předem připravenej patch, vyplatí se i udělat si svůj vlastní "initial setup", protože třeba fabrický nastavení u Yamah má na všech klikách vypnutý HPF, Q na korekcích jsou až moc široký... A já prostě ze zvučení na digitálu nemám tu radost, jako na analogu, protože se pořád bojím nějakýho průseru. A zvukovka prostě JE delší, snad teda s výjimkou DiGiCa - jsem moc zvědavej na nový modely. To je snad jedinej digitální pult, kterej mně opravdu baví. Taky je to o tom, že má ze všech nejintuitivnější ovládání - když si myslím, že by něco mělo logicky fungovat takhle, tak to tak taky většinou je. Totéž se týká, pokud jsem měl možnost zkoušet, i Allen Heathu.