Vždy budou na polích pultů stát dva tábory - analog a digitál. Zastánci analogů mluví o přehledném ovládání, možnosti zvučení více zvukařů na jednom pultu bez nutnosti znát konkrétní systém a hlavně argument, že analog neběží na nějakém počítačovém operačním systému a tudíž nehrozí nějaké riziko havárie. Oproti tomu digitál má svoje výhody, které se s analogem jen těžko dají provádět. Byl jsem toho svědkem přímo na zkouškách TEAMu s Palo Haberou. Na monitorech tam jede náš AH iLive-144 a prakticky vše co bylo potřeba se pěkně nastaví a uloží do paměti. Každá písnička se pak jen vyvolá a vše je elegantně přestavěno a připraveno řádově ve vteřině. Samozřejme spoustu věcí můžu nakorutit i u analogu, ale trvá to déle, nehledě na fakt, že když něco přehlídnu, tak to "dodělávám v průběhu", ovšem u digitálu mám už vše připraveno a jen "ladím" drobnosti. Konkrétně iLive, který je designově řešen tak, že má nad fadery kompletní "analogovou" základnu, tedy vše co řeším na analogu a v procesorech, vidím pěkně parametricky na potenciometrech, má v tomhle výhodu právě pro digi-odpůrce, kteří se s ním velmi rychle zkamarádí. To co jsem viděl za ty dva dny co jsem slovenské zvukaře učil iLive ovládat, to by se s analogem dělalo jen horko těžko, nebo by to byla piplačka.