Plátno nemusí být průzvučné a někdy také ani nemůže, existují i velká kina, která mají hlavní bedny mimo promítací plochu. Ve většině případů ale za plátnem jsou, někdy jich je mnohem víc, než jen tři (to je v podstatě nutné minimum). Surroundy jako bedny nesmí být samostatně lokalizovatelné, co se bude v zadních a bočních kanálech reprodukovat (kanál je obvykle mnohem víc než jedna bedna) a jaký to bude dělat na diváka dojem, je úplně jiná věc, kino je závislé na standardizaci, na dodržování norem, jinak žádný mix filmového zvuku nikde dobře nedopadne. PRÁVĚ ten požadavek, aby divák nepokládal za zdroj zvuku bednu, kterou vedle sebe vidí (anebo i nevidí, ale jasně ji tam slyší) je dost podstatný. Pokrytí alespoň většiny sedadel je samozřejmé, na to jsou taky normy, měří se současně několika mikrofony, standardně rozmístěnými. Dnes absolutně nikoho nenapadne, aby začal předělávat kinosály podle požadavků nějakého tvůrce filmového zvuku, naposled se to povedlo Lucasovi a dodneška jsou ty požadavky na spoustu zařízení a kin moc přísné.