Opět se v principu nepleteš, ale zato ve spoustě detailů. Překročení lineární výchylky (navíc definované jako tady, tedy polovina rozdílu mezi výškou vinutí a cívky) není absolutně žádné "přetížení", zkus se podívat například na to, jak tuto pomyslnou hranici udávají jiné firmy (velmi zajímavý je třeba vztah xmax a xvar u B&C). Za druhé si zvykni porovnávat porovnatelné, tedy pokud je někde citlivost o několik dB menší, tak to rozhodně nejde vykompenzovat cívkou o několik desítek % větší, to vypadá podobně jenom opticky. Také rozhodně neplatí, že mít v luftu a tedy špatně chlazené oba konce cívky je nějaké plus, je to dokonce dost běžná příčina poruchy basových reproduktorů, namáhaných hlavně vyššími kmitočty a u lepších reproduktorů se proti tomu musí něco dělat. Rozhodně to v žádném případě netvoří žádnou bezpečnostní rezervu, naopak. Teplota tam dosahuje mnohem vyšších hodnot než ve středu cívky a vyšší teplota znamená vyšší odpor, takže původně lepší parametry se rychle mění na horší (asi jako kdyby se ke krátké cívce připojily dva odpory na každém konci - k Bl nepřispívají, k Re ano, čím jsou teplejší, tím víc se v nich ztrácí atakdál). Já chápu, že každý by rád měl pocit, že má něco lepšího než ostatní a nejlépe když si to vylepší sám vlastní chytrostí, ale je dobré nepropadat nějakým zkratům. Kappa15LF v zásadě JE o něco lepší reproduktor než Delta15, ale ne nutně v každé aplikaci. Pokud by šlo o provoz bez subu, tak bych něco obětoval právě těm basům, ale tady to nepokládám za rozumné, zkus si spočítat, o kolik W budeš muset cpát do 15", která má ve velmi důležité oktávě kolem 1kHz asi o 4dB méně (a nikde v pracovním pásmu nemá víc jak o 1dB). Existuje mimochodem jedna poučka, kterou se nedá vždycky řídit, jakkoli by se to vyplatilo, totiž že dělicí kmitočet výhybky by měl ležet alespoň jednu oktávu před koncem slušně vypadající (tj. rovné) kmitočtové charakteristiky. Delta i D210TI ho v EM151 splňují, Kappa 15LF ani omylem.