Ani dvoje housle nehrají nikdy skutečně totéž, takže výsledný jev je v čase i prostoru sakra odlišný od toho, kdy dva identické reproduktory hrají vždy totéž, ale z míst od sebe o nějakou tu vlnovou délku vzdálených. Skutečně se v prvním případě jedná o typickou součást zvuku každého většího souboru, ve druhém o defekt v reprodukci čehokoli (i jeden řečník zní jako sbor :-). Pokud je vzdálenost mezi zdroji zvuku výrazně odlišná (metry), tak je také výsledek vnímaný jinak, i kdyby signál byl stejný (mono), ten druhý bude simulovat spíš odraz a vnímání se soustředí na první. Pokud bude signál stereofonní, tak má přednost snaha lokalizovat umístění jednotlivých původních zdrojů zvuku.