Z hlediska účinnosti je na tom nejlépe z uvedených třída H (a když je to 3xH, tak ještě lépe), protože koncové tranzistory jsou napájené postupně se zvyšujícím napětím a ne stále jen maximálním. Současně se tím snižují požadavky na jejich kvalitu a počet, napajecí zdroj a chlazení, takže zesilovač může být lehčí a levnější. Nejhůře je na tom třída A, prakticky se ve výkonových zesilovačích pro PA nepoužívá, protože tam je všechno naopak, zesilovač odebírá víceménbě stálý a velký příkon bez ohledu na to, jestli vůbec hraje a jak. Třída AB a B je z praktického hlediska uživatele totéž, všechny vlastnosti jsou někde mezi oběma předcházejícími, mezi sebou se liší jenom způsobem zvládnutí průchodu signálu nulou (u AB třídy vedou koncové tranzistory současně a musí se udržovat v rozumné toleranci jejich pracovní bod při změnách teploty, u B třídy nevede žádný a vzniklé zkreslení se musí nějak eliminovat). Aby to nebylo jednoduché, tak ta H třída v sobě obsahuje také kompletní zapojení obvykle AB třídy a je jenom jejím rozšířením. G třída je velmi podobná H, jenom je změna napájecího napětí plynulá a ne skoková. Občas se objevuje opačné značení a občas i zcela jiné definice (viz ta AB+C na zesilovačích). Není to prostě tak jednoduché jako 1. ÷ 9. třída základní školy .-)))