Ještě doplním Tonyho, že již během nazvučování se děly věci prapodivné. Jak se muzikanti připravovali a zřejmě čarovali s kabely a připojováním snímačů, tak šly z beden chvílema takové šupy, že to bylo až trestuhodné. A to ne jednou, minimálně třikrát, rana jak z kanónu. To už bylo fakt na rozhození sandálu. Je to takový problém počkat a držet se s výstupní úrovní trochu zpátky pro případ nějakého toho lupance, než se pódiovka připraví, vše se trochu uklidní a vyjet s tím víc, až se hraje? Má cenu tahat u kapely tohoto typu za každou cenu kopák tak, aby ho vnímali lidi víc pajšlem než ušima? Proč tomu furt hulit víc, když už to permanentně hučí? Divoký Bill, aspoň podle mě, by mohl stát více na zpěvech a akustických nástrojích než na kopáku. Kdo nemá naposlouchány texty, tak toho teda v kinosále moc nepochytal.