Promiňte, odborníci jste samozřejmě vy. Já se necítím být ani Einstenem, ani Feynmannem, ani E. Fermim natož Maxem Planckem, potažmo Diracem. Jsem jen nedoučený primitiv, který ani nechápe energetické poměry v rezonančním obvodu, zejména nereálné složky této impedance.

Ale teď bez legrace. Myslete si o mě co chcete, upřímně je mi to naprosto jedno. Ale tvrdit, že "impedanční minimum způsobené nereálnou složkou zátěže se v teplo nemění" je spíše z oblasti esoteriky a volné energie. Impedanční minimum je vždy způsobeno ekvivalentním sériovým obvodem, kdy jedinou složkou impedance je právě zbytkový sériový odpor a veškerý proud se tak na této impedanci/odporu mění na teplo (u reproduktoru se pár procent energie vyzáří). Lokální extrémy impedanční charakteristiky jsou vždy způsobeny rezonancí (sériovou nebo paralelní), což je kromě jiného jev, kdy se imaginární složka impedance přesně vykompenzuje (oba prvky si mezi sebou přelévají energii - u sériové rezonance patrné v podobě napětí, poměr přelité energie ku přeměněné v teplo je dán činitelem jakosti) a výsledná impedance mezi svorkami je pak čistě reálná. To jsou poměrně elementární znalosti. Pokud to všechno chápete naopak, jak jste to tu předvedli (jako že driver je zatěžován při snížení citlivosti více, v rezonanci se energie nemění v teplo, že malá citlivost je asi výhodou bedny a podobně a že máte problém s chápáním situace, kdy snížení citlivosti driveru při zachování vstupní impedance znamená přeměnění veškeré přebytečné energie v teplo), tak je to čistě váš problém. To neříkám proto, že bych měl potřebu se nějak chlubit nebo někoho shazovat, to je prostě fakt.
Konec konců vždy je možné se vytasit s nezvratnou argumentací falického typu, že :-). No nic, hezký večer a ať to hezky hraje, protože v praxi je to všechno jinak...