to Pavel Vojta: Hubert měl na mysli nejspíš Nyquistovo kritérium stability, kde půjde spíše o frekvenční závislost zisku a fáze a tzv. fázovou bezpečnost, ne Shanon-Kotelnikovův teorém o minimální frekvenci vzorkování s ohledem na zachování přenášeného spektra. Sakra práce modulace, nepleťme koše s baňama,:-)

S tím zesem si vůbec neodporuju. Koncový zes musí především mít takovou rezervu, aby mravně(!) zvládal buzení elektroakustického převodníku, bez zkreslení, zákmitů a v oblasti kde má slušnou stabilitu a činitel tlumení. Považovat limitující zes za ekvivalent kompresoru v akci je brutalita nejvyššího kalibru, zrovna jako ignorace šumového prahu aparátu nahoněného gainem. Houbelec, signál utopený v sajrajtu a poté zesílený už je upatlaný na věčné časy a nikdy jinak. Kopmresor se jmenuje proto kompresor, neb je to ktomu účelu stavěn. Tam se přece nejede nadoraz k napájení v některém vnitřním operáku, ale je tam vždy nějaké VCA-čko, aby se úroveň kočírovala v rozumných mezích. S Leošem se znám moc dobře a pokud jsem tu tvrdil nějaké vyložené nesmysly, bude mě jednou kopat do zadku z Luhačovic až do Vracova. Kdyby jsme tam byli teď oba současně tak by mě zajímalo, u koho by začal dřív. Podle mě má každý komponent řetězce svůj účel a optimální rozsah využití a potřebuje k tomu slušné navázání svého vstupu a výstupu a taky dodržení optimálních úrovní signálu. Já se to snažím dodržovat, abych nedopadl jak v té hádance: "Jaký je rozdíl mezi hrnkem a nočníkem? Nevíš? No to máte teda doma pěkný pořádek..."