Měřící mikrofony mají kulovou charakteristiku a jsou vhodné leda tak na konferenci o akustické zpětné vazbě. Záleží na okolnostech jako: - Možnosti boje se zpětnou vazbou na straně akustiky prostoru, typu-umístění-směrování reprobeden, umístění posluchačů a konferenčního stolu. Čím je tohle lepší, tím menší jsou nároky na straně mikrofonů (vč. mikrofonní techniky řečníků a související práce za mixpultem) a naopak. - Parametry stolu s ohledem na možnosti umístění mikrofonů (hloubka, zaplnění stolu věcmi jako papíry, předměty, dekorace). - Styl a kultivovanost konference (co je v daném prostředí přípustné, zda se řečníci překřikují a mluví současně, co diktuje TV štáb nebo fotografové, různé ujeté VIP požadavky, možnosti a vstřícnost přizpůsobit chod konference zvukařským požadavkům). - Použitelnost řečníků (pro práci s mikrofonem). Snažil bych se mít všechny mikrofony stejné, vyloučí se tím různé akustické komplikace a usnadní se práce za pultem. Obecně mikrofony s dobrou odolností vůči zpětné vazbě, i při trochu větší vzdálnosti (zblízka jsou odolné všechny, ale o to větší jsou fluktuace hlasitosti při změnách vzdálenosti od mikrofonu). Řada mikrofonů má kardioidu na nějakých kmitočtech, a něco-perkardioidu na jiných, bez hlubší znalosti (a možnosti vybírat si mikrofony) nemá smysl brát zjednodušenou charakteristiku jako základní výchozí předpoklad. Pokud jsou řečníci schopni pracovat s mikrofonem a umožní to styl konference, stůl a rozsazení řečníků (stejně hlasití a vysocí vedle sebe), je možné dobře vyjít s půlkou mikrofonů - jeden mikrofon na dlouhém rameni mezi dva řečníky. Řečník si natočí rameno s mikrofonem k sobě nebo se přikloní k mikrofonu a pokud zapomene, je ještě možnost, že mu ho přistrčí soused (instruovat předem). Vzdálenost řečníků od mikrofonu bude zhruba stejná jako při plném počtu mikrofonů, bude s tím míň práce za pultem, zvukař častěji pozná, kdo se chystá mluvit a fotografové s TV štábem možná (?) uvítají (nebo i podpoří) menší les mikrofonů.