Co se týče"držení kliďáku", tak jako servisák mám zkušenost takovou, že pokud je v pofidérních značkách zesilovačů /jakkoli výkonných/ držen klidový proud pouze jedním tranzistorem, který dle teploty přivírá předpětí budičů, tak takové zesilovače, pokud jsou hnány neustále do limitu, jak to u některých debilních DJs bývá běžné, tak takto řešený zesilovač po relativně krátkém čase vyhoří, přičemž v servisu Vám záruku neuznají, protože vidí, že izolační podložky pod výkonovými tranzistory bývají někdy doslova protavené, nebo teplem deformované tak, že z jedné strany je obtisk chladiče a z druhé obtisk dosedací plochy tranzistoru.Jediné rozumné řešení je tzv. násobič Ube, což jsou dva tranzistory, z nichž jeden, na poměrně nízké napětí, ale s velkou betou bývá v pouzdře TO126 a druhý, s nízkým Uce sat. přivírá koncový stupeň. Pokud to chcete vidět v praxi, podívejte se na kterékoli zapojení zesilovačů DPA Pavla Dudka, ten už dlouhá léta nic jiného nepoužívá. Toto zapojení lze vhodnou volbou odporů vyladit i tak, že budič s koncovým stupněm je tak trochu teplotně podkompenzován - jinak řečeno, při velmi vysoké teplotě koncových tranzistorů je klidový proud menší, než za studena. Proto je tohle zapojení dobré navrhovat s mírnou podkompenzací a za studena nastavovat kliďák cca o 30% vyšší, než by odpovídalo ztrátě přechodového zkreslení, měřeného na 20kHz.
Jaké zapojení je v tom konkrétním zesilovači použito, poznáte i bez schématu, nebo obvodového řešení. Změřte si klidový proud za studena /připomínám, že se měří jako úbytek napětí na emitorových odporech koncáků, Ohmův zákon snad každý zná/. Bude-li např. 40mA na pár a na vytopeném zesilovači alespoň na 65°C naměříte např. 120mA na pár, je to kurevsky špatně a jde o toto jednoduché zapojení, které je pro velké výkony naprosto nevhodné.Pokud za studena naměříte např. dotyčných 40mA na pár a za horka o oněch 20-30% méně, je to OK a jde o násobič Ube.