to Pavel S: Já mám třeba všechny kabely očíslované na obou koncích (štítek s číslem pod průsvitnou smršťovací bužírkou) a na mixpultu popsány jednotlivé vstupy štítky (např. VOC1,VOC2... GIT1,GIT2...BD,SN,Hi-hat,TOM1,TOM2...KEY..atd...) a každý vstup se shoduje svým číslem s kabelem daného mikrofonu či instrumentu. Mám to popsané na jakýsi \\\"bigbítový standard\\\",5xzpěv,2xkytary,1xbasa,7xbicí,za tím pár volných nepopsaných vstupů,kam dávám třeba klávesy,přehrávače apod..a zatím se mi tam vždycky všechno vešlo. Zpěvové mikrofony si řadím vždy zleva doprava z pohledu od mixu a tak vím,který kdo zrovna má. To očíslování kabelů má pro mne výhodu,když se třeba mění různé sady bicích a hlavně různě velké. Bubeník nebo jeho pomocník bývá někdy rychlejší než já,sháže mikrofony,ten důslednější je dokonce i odpojí (stalo se mi,že stihnul složit i pár stojanů a přidat je k hardware od bicích) a člověk tam najde jen spletenec kabelů s konektory,porůznu promísený s mikrofony a do toho se už hrne instrumentalista s jinou sadou. Takže za tichého klení uvoním pokud možno spletenec,vím,na kterém čísle začíná kopák a pak už to jde za sebou z hlavy,hlavně že nemusím přebíhat ke stage boxu a ověřovat,který kabel je který nebo to znovu tahat. No,a pokud je něco \\\"nestandardního\\\",tak si to holt musím zapamatovat,napsat,označit. Výhodou jsou ridery,promyslím,vytisknu,dokreslím a mám to po ruce vedle mixu jako vodítko.