Já vždycky se slzou v oku vzpomínám na brusírnu odlitků (středy a výšky až do ultrazvuku) a kompresorovnu (nižší středy a hodně rychlé a kopavé basy), kde měla obsluha uprostřed haly dobře izolované "studio", aby vůbec přežila šichtu a šlo jim telefonovat, ten telefon nám dal docela zabrat, protože i uvnitř to bylo asi jako v Tatře 111 na plný knedlík. Pokud byli mimo buňku, tak museli koukat směrem k ní, protože tak mohli zahlédnout červené světlo spouštěné vyzváněním (siréna na 220V tam byla taky, ale tu u hlučnějšího kompresoru zaslechnout nemuseli). Do kompresorovny se muselo nechat dlouho zvonit...