Je to myslím zajímavé celé, to byly velmi pokročilé zesilovače a jsem si skoro jistý, že se v těch schematech naprostá většina "odborníků na zesilovače" z různých diskuzí nevyzná, protože to nějakého Dudka nebo Krause nepřipomíná ničím :-). Nicméně QSC ukončilo jejich výrobu, ten menší ještě předtím nahradilo verzí bez PFC a dnes místo nich vyrábí PL380, který je kompletně z jiného soudku. V citátu je rozhodující "When COMBINED with the OUTSTANDING efficiency of the output stage..." protože právě tomu, jak docílili velmi vysoké účinnosti koncového zesilovače (4xH třída, bez klidového proudu, "průmyslové" tranzistory) je většina textu věnována. Příspěvek PFC (v tomto zesilovači) se dá odhadnout právě podle dat a oscilogramů v poslední kapitole, věnované zdroji. Je tam pro klasické zdroje udáváno rozpětí 60-75% a pro zdroj v PL9.0 99%. Z obou oscilogramů je vidět, že při plném zatížení je skutečně nabíjecí impuls poměrně dlouhý (35-40% periody ?). Oboje je ve značném rozporu se všemi vašimi předchozími údaji. Všimněte si také zmínky o dvojí funkci (PFC a stabilizace napětí zdroje) a o tom, že jsou vzájemně protichůdné, přesně jak jsem už upozorňoval. Vy jste to zřejmě skutečně teprve objevil, ale ten papír je přes deset let starý a já ho mám přečtený dávno :-)