Já mám ke kinu a promítání vlastní vztah,promítačský kurs na 16mm a 35mm jsem dělal ještě za Varšavské smlouvy v Praze v bývalých Uršulinských kasárnách a byl jsem jediný s funkcí kinooperátora v kasárnách o asi 3500 hlavách. Promítalo se dvakrát denně,do toho jsem měl na druhém konci kasáren ještě onen "klub" s knihovnou,hudebním koutkem,roznáškou novin a časopisů a všema těma záležitostma,které se nazývaly "vojákův volný čas". Dnes si uvědomuju,že jsem musel mít nejspíše iracionální podstatu,protože jsem měl schopnost vyskytovat se na více místech současně,jinak bych to asi všechno neustíhal,i když dodnes vlastně tak nějak trávím život v poklusu. Pustil jsem první díl v kině,přeběhl do klubu otevřít nedočkavcům knihovnu a vydat pár knížek či gramodesek,nechat podepsat převzetí,pak zase honem zpátky pustit druhý díl,mezi tím převinout první díl na druhé představení,pak na buzeráku zprovoznit mikrofon na večerní nástup atd... Když jsem po večerním představení neodchytil pár zobáků,aby mi uklidili na klubu a na sále bordel po hovadech ze stran mazáků,kteří si na sále bezostyšně hulili,tak jsem to do noci dělal sám a ještě jsem dostal od "dévéťáka"pojeb,že už mám noční odpočinek. Kdybych se jako "štábní krysa" neznal s kuchařema,kteří mi vždy poslali něco dobrého na zub,tak bych zdechnul hlady. A do toho jsem měl na starosti ještě dvě středotlaké kotelny na mazut,jóóó,promítač měl tvrdý život.. Nicméně kino má své nezapomenutelné kouzlo a IMHO si troufnu tvrdit,že co do kvality obrazu se mu nic ze současných technologií ještě nevyrovnalo.