Za mne většinu, jen na dětské jsme to vždycky stahovali, teď to moc nehlídám, protože tam pravidelně nemusím chodit, jako na začátku. Nejde ale o konkrétní hlasitost, jde o princip, že vznikl a to masově, individuální požadavek, který z principu nelze splnit. Je úplně jedno, jestli to je "od tří do pěti nebo od pěti do devíti", vyhovět prostě všem nelze. Dřív to každý podvědomě chápal a nějak se přizpůsobil sám, teď žádá přizpůsobení od druhých. Je to na širší debatu. Já jsem to pochopil na "Dobře placené procházce", tedy zfilmovaném divadelním představení, které rozhodně nebylo moc nahlas, ale bylo tak nahlas, jako to divadlo. Což ovšem televizní divák s dálkou nechápe, v Národním divadle nebyl a možná by tam taky křičel do celého sálu, že to mají ztlumit, jinak zavolá policajty...