Zdravím vespolek. Ještě se krátce a fakticky dovolím vrátit ke kauze provlékání vodičů magnetickým jádrem.

Hubert napsal:
"S počty elektronů atd. to nemá nic společného. To "vynulování", které jste naměřil, je jednoduchý výsledek velmi vysokého činitele vazby obou vinutí přes magnetický tok (každý vodič JE samostatným vinutím) na použitém toroidu a s použitou dvojlinkou a tedy vzájemné indukčnosti blízko teoretického maxima. Teoretickým maximem je 1, minimem 0, všechny dvojice cívek jsou někde mezi, cívka u mne a cívka u vás blízko nuly, cívka ze dvou stočených drátů na toroidu blízko jedničky. Ovšem trafo na EI navinuté stočeným párákem už tak blízko jedničky nebude a tak vám v každém vodiči bude část té jeho vlastní indukčnosti zbývat, protože se úplně "nevynuluje". Navíc to bude minimálně frekvenčně a napěťově závislé. Kromě toho bude mít každý drát podobně velkou a na různých věcech závislou vzájemnou indukčnost i se všemi ostatními dráty. To není dobrá situace někde, kde jste původně chtěli zkvalitnit signál."


Ve Vaší úvaze je jedna chyba - ony dvě vinutí se skoro stoprocentní vazbou (která údajně takřka eliminuje jejich indukčnosti dané provléknutím na jádro) jsou totiž magneticky svázané a "vyrušené" ještě MIMO magnetické jádro. Kdyby to mělo být jako dvě samostatné vinutí následně skoro svázané magnetickou vazbou, tak by muselo jít i fyzicky o různá vinutí svázaná společným jádrem.

Schválně jsem provedl drobné měření - vzal jsem zvukovou kartu, pro přetnutí smyčky při měření loopbackem jsem pouil signálová trafa Behringer HD 400 a zapojil cca 5 m mikrofonní kabel (vše přísně symetrické, Gotham GAC-2). Měřil jsem THD na 1 kHz (šlo mi spíše o spektrum), úroveň byla nízká linková (zhruba 200 mV).

Měřené konfigurace:
- Jen loopback
- Loopback s 20 závity na toroidním jádře (prům. 10 cm, průřez jádra 23 x 43 mm)
- Na jádro přimotáno dalších 8 závitů dvoulinky, po které tekl 1 A 300 Hz (4 V do 4 Ohm).