2 Hubert: to je samozřejmě tak a v každé oblasti lidského konání, jenomže přesně tam to tlačí trendy: ať to může dělat pokud možno kdokoli, i úplný jelito. S tím souvisí i pokles prestiže jakéhokoli vzdělávání se, pokles úrovně školství všech stupňů, nezájem o technické obory (protože v managementu, marketingu a řadě daších oblastí se dá se stejným úsilím a objemem znalostí vydělávat řádově víc...) Jaké to bude mít konce? Kdo četl "Mechanické piáno" od Vonneguta, "Zpěv Drozda" od Tevise nebo "Malý černý kufřík" od Kornblutha, musí být smutný z toho, jak ti "sci-fi pesimisté" už před 40lety měli dobrý odhad... s tím souvisí i ty drogy.

2 martin: já jsem neútočil a priori na "huliče", je mezi nimi i spousta normálních lidí a mých skvělých kamarádů a spolehlivých kolegů. Ale taky mezi ně patří většina těch "těžkých pohodářů", které nějaké jejich záseky a průsery nemůžou vůbec rozházet (protože je za ně napravuje někdo, komu stříkají nervy a potí krev, zatimco oni to v klídku "jdou ubalit"). Nemám nic proti "špeku", stejně jako si třeba JÁ dám rád sladovou whisky, ale všechno má své místo a čas a svojí míru. Na to co napsal Hubert se asi ani nic říct nedá - nebo to chceš nějak vyvracet? Proč?

mimochodem, k té pohodě při práci - stres zvyšuje výkonnost jen do určité meze, po jejím překročení už výkonnost klesá, spolu s dezorientací, panikou a s narůstající četností chyb. Nikdy jsem si nevšim, že bych odvedl na kšeftě horší práci, protože se mi tam podařilo přijet o hodinu dřív, všechno jsme dělali v klídku a ještě jsme se stihli před začátkem dojít najíst...
A když jsem naposled cestou do Jihlavy zůstal viset s dodávkou už v Praze uprostřed magistrály, přímo nad Bulharem, ta hodina fóra, kterou jsem si dal, se nám fakt hodila na odtažení auta na parkovište před hlavním nádražím, přeložení aparátu atd., takže jsme v tý Jihlavě byli sice pozdě, ale všechno jsme stihli.