Bezesporu zvětšení počtu koncových tranzistorů /a následným snížením proudu každým z nich/ má něco do sebe, staré Zecky PT9 jich tam mají taky jako nasráno a dodneška ty mašiny bez poruch jedou, pokud se tam něco porouchá, tak nějaká triviální záležitost /potenciometr, konektor, ventilátor/, nebo elektrolyty, což jsou součástky se statisticky větší poruchovostí, než např. mechanické přepínače. V elektrolytech běží chemický proces, běží neustále, ať zesilovač pracuje nebo je vypnutý, proto seriózní výrobci elektrolytů uvádějí i průměrnou životnost při určité teplotě a také křivku, s jakou strmostí životnost roste vzhledem ke snižování teploty. Statisticky vzato na tom celém něco musí být, protože já už asi tak osmnáct let provozuju subbasové monobloky 3kW/2ohm, zapojením velmi podobné Leachu, akorát budič a konec je sérioparalel, je tam těch tranzistorů víc, než by odpovídalo výstupnímu proudu, osazeno je to originály 2N3773/2N6609 ještě Motorola, koupené za těžce vydřené peníze u tehdy ještě slušného Conrada /jiný komplementární pár tehdy Conrad v nabídce neměl/. Přežilo to zkraty, přežilo to i spálené kmitačky reproduktorů a já nevím co ještě to dostalo za rány a ty konce dodnes žijou. Včetně 160V elektrolytů Tesla TE927 a ventilátorů Sunon 12x12cm, koupených tehdy rovněž u Conrada, Mezaxiál pro mě prostě ani tehdy nebyl stravitelný :-) S těmi ventilátory je to dost zajímavé, běží bez jakéhokoli domazávání bez vůle v ložiscích od té doby. Dneska si koupíte za téměř srovnatelné peníze také Sunon, ale za rok je v zesilovači po něm, řve jak třiapůla v bahně.