Ve starší literatuře se dá najít velmi jednoduché pravidlo - do uzavřené ozvučnice se dávají reproduktory s větším zdvihem, do basreflexu s malým. Má to svoji logiku (v uzavřené ozvučnici je výchylka nepřímo úměrná čtvrté mocnině kmitočtu, v basreflexu klesá v oblasti kolem jeho naladění téměř k nule), ale podobné zjednodušení se už dneska nepoužívá a naopak se do basreflexů většinou dávají reproduktory s velkým Xmax, který je využíván a někdy i překračován. Moderním konstrukcím to nevadí, naopak mají chlazení, které počítá s velkým pohybem membrány (tím se současně pumpuje vzduch kolem cívky a vyfukuje z magnetického obvodu ven). Pokud je dnes v nějaké konstrukci (třeba ten "reverz" s reproduktorem v malé komoře nebo účinný basový zvukovod) nějak velké výchylce bráněno, není dobře používat reproduktor s cívkou s velkým přesahem, protože se budou oba její okraje špatně chladit.