Ach jo !

Můj Kuba nastoupil na střední školu a první, co mu (ale i nám), kantoři řekli bylo, že to už není škola, ale vlastně práce.

Vyučováni jim začíná v 7:00, absence se netolerují a posuvné měřítko není šupléra.

Já si myslím, že začínají dobře, ale pozdě - tohle má být už od ZDŠ, či jak se to dnes jmenuje, a lidi by v patnácti nebyli překvapeni, že život se s nikým nemazlí.

Petr Berka má v jednom pravdu (nepíše to, ale mezi řádky to je), a sice, že dost z nás rodičů dětem vypraví pohádky o skvělé budoucnosti a málokdo řeší, jak se k ní dostane a že jenom školou to nebude.

Na třídních schůzkách rodiče dětí řešili nespravedlivé hodnocení, místo toho, aby dítěti vysvětlili, že je to z větší části na něm samém.

Kantoři zase řešili, že Kuba jim o přestávce ve třetí třídě bouchal na dveře, místo toho, aby mu dali rovnou pár facek...

Podle mně to je o lidech - tím nemyslím jen Ty okolo a to si musí každý vyřešit sám.

V minulosti byly snahy řešení nabídnout, pak dokonce vynutit - strana a vláda, vůle lidu, uliční výbor, VUML a jiné pitomosti.