2 mirek: někdu už ti tu odpověděl, já jen doplním PROČ: Představ si, že máš na pódiu 9 monitorových cest a dvoje In-Eary - to už by se ten člověk za FOH pultem proskočil, kdyby to měl nastavovat a ještě míchat "ven", zvlášť když pak je někde na festivalu 70m daleko a ani na muzikanty pořádně nedohlédne, co mu kdo ukazuje:-)

monitorový zvukař má výhodu - vidí na své muzikanty a oni na něj, takže se můžou dorozumívat i během hraní, když chce někdo něco přidat nebo ubrat. Za druhé korekce na monitor. pultu většinou kroutíš na co nejčitelnější zvuk, který se prosadí na podiu, ne na to, aby to znělo "hezky" - a leckdy se s nima nemusíš moc mazat. Také se nemusíš starat o kanály, které do monitoru nikdo většinou nechce (třeba overheady). Na "slušných" akcích jsou zpravidla všechny monitory téhož typu (s výjimkou sidefillů - to je takové malé PA, které hraje ze stran na kapelu:-) a drumfillu, a stejnou bednu má vedle sebe i mon. zvukař, zapojenou z PFL/AFL, takže si sám může pustit, co kterému muzikantovi pouští, jak to zní a kolik toho je, kde mu to vazbí a pod. Bezvadná pomůcka je mít na PFL/APL také vstup do analyzéru (např. notebook s programem Smaart live), takže rovnou VIDÍŠ na jaké frekvenci je vazba.
Pokud se používají IEM, tak je ideální, mají li všichni stejné vybavení a zvukař má mít stejná sluchátka jako lidé na podiu.

Kompresory a gate se používají mnohem střídmějc, než u FOH - jen tam, kde PŘEHNANÁ dynamika opravdu vadí (např.basa), ale jen výjimečně třeba na vokálech (zpěvák musí mít kontrolu nad tím "jak moc řve").

Nejdůležitější věc u monitorového pultu je naučit se nespouštět oči z kapely - pokud budeš "prošvihávat", když se ti někdo snaží něco ukázat, tak tě muzikanti nebudou mít rádi:-D. TaKŽE KOUKAT, KOUKAT, KOUKAT - i když po dobré zvukovce třeba celý kšeft nešáhneš na pult; ale na to se nedá spoléhat.