No, Petře, jsem ve věku Tvého taťky, v tom kině jsem byl na Avataru. Film mě v podstatě vtáhl do sebe, rušil mě jen soused, protože srkal, mlaskal, křupal popkornem (po představení jsem měl i já na sobě drobečky) a neustále psal SMSky. Jsem vlastně rozčarován z toho, že mě někdo určitým způsobem omezuje. Ke cti kina patří to, že bylo senzačně vidět a mají tam dost pohodlné sedačky. Avatar byl krásný (byť čirá fikce), jen neuvěřitelně zírám, kam se posouvá filmové umění a netroufám se domýšlet, kam a jak to půjde dál. Jen zvuk mi v basech připadal umělý ( asi tak, když chceme do kapely, která nebasuje, basy nakroutit).