Dneska se samozřejmě celé sestavy reproduktorů a reprosoustav nejen měří (včetně poslechových prostorů), ale i celkem úspěšně simulují podle výrobci dodávaných dat. Větší rozdíl mezi měřením a poslechem bych viděl v nemožnosti obojí přímo porovnávat, na jedné straně jsou víceméně exaktní čísla a na druhé dojmy, přitom je jasné, že ty dojmy je nutné pokládat za důležitější, takže zbývá dost pracné a nejednoznačné hledání korelací mezi jistými daty a nejistými dojmy, které ještě mohou být skoro u každého jiné. Proto se může dnes jedna firma chlubit fázovou přesností svých beden a vydávat ji za nejdůležitější měřítko, jiná minimálním zkreslením, opět jiná maximálním SPL nebo nejrovnoměrnějším pokrytím atd. Evidentně to jsou všechno důležité věci, ale "seřadit podle velikosti" asi nepůjdou. Mimochodem - kdyby mi měření nepomáhalo poměrně rychle dospívat k poslechově přijatelným řešením beden, tak bych měl velmi málo důvodů ho používat, jenže ono prostě pomáhá, ušima bych toho tolik nikdy nezvládl, ucho celkem spolehlivě řekne, že je něco špatně (asi jako není problém poznat, že auto nejede a žere), ale CO a JAK se líp hledá na testeru.