2 radim: to sice má, ale rozdíl není jen ve výbavě, spíš ve zvuku. Ani 166XL není bohviečo, spíš tak mez použitelnosti mezi "profi" kompresory a šuntem (starší modely 166 a 166A byly podstatně lepší - a taky dražší, dnes této třídě odpovídá spíš model 1066). Opravdu dobré dbx jsou až 1066 a 160A - to je jen jednokanál se třemi knoflíky, nemá ani limitér ani gate, ale převálcuje je všechny.

komprimuje s většinou: basa (základní nastavení poměru cca 6-10:1, pokud máš kompresor s manuálním nastvením náběhu /attack/, tak začít s pomalejším a při zkracování posloucht, jestli se basa "nezakulacuje", neztrácí tvrdost, zvlášť u slapu a podobně. Kompresor by neměl basu při hře držet zataženou o víc než pár dB, které na něm potom dorovnáš gainem - na začátku práce s kompresorem by gain vždycky měl být vždy uprostřed - na "0", tedy na jednotkovém zesílení. Ve špičkách, když do toto basák mlátí, ti může ukazovat třeba 12dB dolů.) dál zpěvy (poměr cca 2-4:1, rychlé časy nebo nejsnáze automatické nastavení attack/release a při "normálním", tišším zpěvu by za to neměl kompresor tahat, až v momentě, kdy zpěvák "zabere"). Podobné je to i s dechy. Dál už bych komprimoval jen to, kde mám s dynamikou problém - třeba někteří klávesáci to přehánějí a ve forte to pak bez kompresoru vraždí, stejnej problém může být se špatně zmasterovanými podklady - jedna pecka potichu, druhá normálně, v další to řve... Komprimovat bicí má cenu buď na velkém, výkonném aparátu jako celek, aby to "znělo jako z cd", nebo kopák a virbl zvlášť v případě, že bubeník moc neumí a má každou ránu jinou, ale běžně to myslím není potřeba.