Nevím přesně, čí je to původní model /Tonsilu těžko/, ale do stejné skupiny jako GDWT9/80 patřily i kdysi hodně známé McFarlow GT9/80, což je od tonsilu rozeznatelné pouze nálepkou, dokonce pasují kmitačky.
A pozor při záměnách : Tonsil GDWT 12-19/100 a APT150 mají kmitačku s jinou výškou vinutí, než GDWT 9/80 či ty zmíněné Farlowy GT9/80 anebo APT80. Jedním směrem to jde, tedy z GDWT12-19 do GDWT9/80 či APT80 a dokonce to hraje líp a víc, opačně ovšem nikoliv, reproduktor ztratí asi 3dB citlivosti a velmi brzy i přes ferrofluid shoří.
Stejně by mě zajímalo, kdo tenhle šroubovací GDWT driver vymyslel původně a kolik firem to pajcovalo.
Jinak ještě perlička-v Dexonských monitorech BSO1200 je původní výhybka inženýry páně Raszyka tak dojebaná, že ty tweetry tam hoří jako na páse, dokud do toho nehrábnete. Oni totiž ti ocasi dali projekční halogenku 12V/35W s tlustým krátkým vláknem těsně před cívku výškáče, nikoliv před výhybku a jaksi "zapomněli" na rozdílnou citlivost toho tweetru a Beymy 12G125. Takže komu to občas hoří, doporučuju jednak žárovku 24V 15W zařadit na vstup výhybky výškové sekce, prvním kondenzátorem výškové 18 výhybky posunout děličku mírně nahoru a doplnit 5dB dělič pro výškovou sekci. Po těchhle zásazích se to už dá i poslouchat a nehoří to. Vzhledem k citlivosti /98/ té Beymy to umí i slušně hulákat.