Zejména u státních investorů je dnes zažitý tento postup:
1) Na poslední chvíli zadat projekt. Ten musí být zpracovan za desetinu doby, jež by požadovala poctivě odvedená práce. Jeho cena též musí být co nejmenší - vítězí zpravidla osvědčený gen. projektant, jenž tyto požadavky v praxi splňuje. Bohužel, výsledkem je tedy projekt pro stavební řízení, říkající zpravidla, jak bude objekt stavebně vypadat, celkový příkon budovy a že tam budou nějaké technologie. Není čas a peníze zvát k sobě specialisty, kteří navíc toho mnoho stavbě zkomplikují...
2) Kromě stavby a běžnách technologií (MaR, výtahy, ZI), tj. toho, co se dělá všude, se odhadne cena - přibližně třetina toho, co by to opravdu chtělo.
3) Předložený rozpočet je pak v drtivé většině případů stejně okleštěn na základě možností obce či města a tím i možného podílu z dotace EU.
4) Projekt pro stavební řízení je v téměř nezměněné podobě (přejmenován na "Pro výběr zhotovitele") a opět vyhrává ten nejlevnější.
5) Pak se při rozjeté stavbě začínají na rychlo řešit největší průsery, které musí opět řešit projektanti, tentokráte specialisti. Jenže již jsou peníze určeny, navyšovat nejde, z něčeho se musí ukrojit a zpracovat se to musí nejpozději před měsícem.
6) Zpracuje se nejnutnější elektrika, TZB atd., bez jejichž revizí by se nekolaudovalo.
7) Generální dodavatel finančně sedře subdodavatele (kteří dále sedřou ještě své další subdodáče, kteří... a opět vítězí ten nejlevnější.
8) Investor, nemaje potuchy o dnešních technologiích našeho oboru, způsobu práce, prostorové akustice... slavnostně prostřednictvím starosty přestříhává pásku před nově zrekonstruovaným, "architektonickým KD skvostem", média informují o multifunkčním kongresovém centru, panáci si potřásají rukama...

No a my si opět zanadáváme na vyhozené peníze a pokud je to v místě našeho působení, o mnoho hůře se smiřujeme s tím, že možná naše děti při další rekonstrukci by snad...