Začal jsem to psát před obědem, vrátil se k tomu až teď. Mezitím se tu objevil J.J., jehož pohled na věc tímto podpořím. Primárním faktorem ovlivňujícím srozumitelnost jsou (zjednodušeně řečeno) dozvukové parametry sálu. Stačí si z určité vzdálenosti poslechnout nezesilovaný lidský hlas a porovnat to s tím, jak rozumíme venku i na mnohonásobně větší vzdálenost. Cokoliv nám poleze z aparátu, sál to nějak rozmaže a samozřejmě na tom budeme hůř, když už samotný signál je těžko srozumitelný. Jsou tu ale i další faktory ovlivňující srozumitelnost - pokud máme například hlučné obecenstvo, bude rozumět až při dostatečném odstupu užitečného signálu od hlukového pozadí, tedy (v jistých mezích) čím hlasitější, tím srozumitelnější. Hubert přišel s dobrým postřehem, navíc podpořeným tím, že není co svádět na problematickou akustiku kina. Jeho pozorování určitě potvrdí i ostatní, ať už jde o sousední místnost nebo špunty v uších. Čímž se dostáváme k oné theorii zavřených dveří (která se na první pohled zdá být v rozporu s tzv. jednotkou otevřeného okna...). Zlepšení srozumitelnosti zajišťuje dynamický equalizér nastavený tak, že čím je signál slabší, tím víc preferuje kmitočtové pásmo důležité pro srozumitelnost. Tenhle bioequalizér máme všichni zabudovaný v uších. Pokud se zvukař nějak snaží pomoci srozumitelnosti při vysokých hlasitostech, tím víc se to projeví při hlasitostech nižších. Samozřejmě je třeba vzít do úvahy i kmitočtovou závislost vloženého útlumu překážky. Tady to nebude z hlediska srozumitelnosti optimální, ale v řadě případů to není tak hrozné, aby to negovalo dynamický EQ a kombinovaný efekt je přínosem. Navíc vyvedeme ucho z oblasti, kdy se dostává nadoraz i mechanicky, přenos jde do háje a ke kormidlu přichází sebezáchovné mechanismy jako dlouhodobá akomodace. (pokračování následuje)