Ondro,
já se pokusím Ti to vysvětlit a zkusím to udělat tak, aby to strávili i ti, kteří zase tolik v elektronice a obvodařině honění nejsou. Snad se mi to povede.
Každý tranzistor -v tomto případě výkonový- má i při plném otevření nezanedbatelné zbytkové napětí mezi kolektorem a emitorem, obecně se mu říká napětí saturační, je to odvozeno od stavu plného otevření tranzistoru, tzv. saturace, neboli nasycení.
Toto napětí není u bipolárních výkonových tranzistorů rozhodně zanedbatelné, protože podle typu a architektury může činit až 3V při plném dovoleném kolektorovém proudu.
Teď by bylo dobré si představit dva výkonové tranzistory v koncovém stupni jako dva imaginární odpory, které i při plném otevření procházejícímu proudu kladou jistý odpor, tím jej limitují a tento odpor pak spolu se stupněm záporné zpětné vazby víceméně tvoří vnitřní odpor zesilovače.
Při paralelním spojení více tranzistorů v jedné půlvlně se procházející proud rovnoměrně rozdělí na všechny tranzistory a protože každým z nich teď bude protékat jen I/n část proudu, úměrně se zmenší i celkové saturační napětí celé půlvlny, resp. i celého koncového stupně, což se pochopitelně příznivě projeví jednak na výsledné spolehlivosti, jednak na schopnosti koncového stupně odevzdávat daleko vyšší špičkové proudy do zátěže, protože i výsledný "odpor" paralelní sestavy je n-krát nižší.
Pak už závisí jen na dimenzování zdrojové části, zda bude schopna dodat vysoké špičkové proudy, které koncový stupeň může propustit do zátěže. Pakliže ano, jsou tyto zesilovače hlavně v poslechových testech hodnoceny velmi dobře, přestože při exaktním měření vykazují zcela běžné parametry. Z mé vlastní praxe mohu potvrdit, že takto výborně se chovají například zesilovače Dynacord řady L, Crestaudio řad CA a P a kromě toho též níže vzpomenuté Zecky řady PT a jistě by se našla spousta dalších.