Je třeba brát ještě v úvahu následující faktor: Kdo již nějaký ten pátek do zvuku dělá, jelikož nebyl odfiltrován převážnou částí té měně populární zvukařské práce v podobě probdělých nocí, neustálého stěhování, zvučení \\\"problematických\\\" těles atd., má zpravidla touhu si tu třešničku na dortu v podobě míchání co nejvíce užít. Proto i za cenu toho, že se ze zvukařiny stává na poli okresních formátů nevýdělečný kšeft, do vybavení přesto investuje.
Přestože jsem též zastáncem raději menšího počtu, zato kvalitních akcí, nemělo by se zapomínat také na to, že i profíci museli někde začínat - to jak hudebníci, tak i zvukaři. A zdaleka ne každý se tím profíkem pochopitelně stane a tak má i bude mít nadále \\\"vesnická\\\" či \\\"podokresní\\\" liga své místo. Všichni si jistě vzpomínáme na své začátky, prosycené nezměrnou touhou něco zvučit a spoluvytvářet sound míchačkou své oblíbené muziky. Naplnění této touhy těžko novým nadšencům bez přetékajících peněženek odpírat a zrovna tak oni mají snahu časem postupovat do vyšších sfér významějších akcí. Jenže i cesta k tomu, aby byli natolik fundovaní a soudní rozpoznat kšeft, na který jejich síly a technika nestačí (a odmítnou jej proto) také nějakou dobu trvá a mnohdy se to bez nabití si čuni neobejde.
Ale jsem naopak za jedno v případě sorty hajzlíků, kteří jdou jen po tom, aby bez ohledu na odvedenou kvalitu a jakoukoliv morální etiku vyrachali co nejvíce škváry a hráli si přitom na největší machry s vědomím ignorace na profesní znalosti a zkušenosti, patří opravdu tvrdě hubit. Jenže si myslím, že těchto zas až tolik z důvodu té měně atraktivní dřiny není.
Spíše jsou opravdovou noční můrou ignorantští a naprosto nefundovaní pořadatelé (zejména ti ze státních institucí), kteří poznají \\\"určité zvukařské problémy\\\" až teprve ve chvíli, kdy \\\"star\\\" kapela odmítne dále účinkovat a nebo zvukař vůbec na akci nedorazí.