Kumulace zaokrouhlovacích chyb (což je řekněme forma kvantisační chyby v digitální doméně), to je ten lotřík. Dokáže udělat daleko větší paseku, než podřadnější převodník. Vystrkuje růžky tisícem intuitivně nepředvídatelných způsobů (není-li člověk zrovna zasloužilý digitální šaman). Tu bizarně pokroutí kmitočtový průběh, onde si zakřepčí a zakmitá, jak mu zrovna signál káže. Druhdy si se signálem zacvičí - nejsou-li mu jeho změny po chuti, zpestří si je k obrazu svému. Vymítání těchto lotříků je tajná nauka, proslýchá se však, že ač záleží na tom, v jakém prostředí se to děje, mnohem více platí, jak se tomu děje. Když dva počítají tentýž úkol, nemusí dojít ke stejnému výsledku. Časové chyby asi tolik netrápily člověka prvobytně pospolného, jenž ve skrytu duše snil o šestnáctibitovém signálu.