Stejně jako byly dobré a špatné kopie Peavey FH1 a FH2, tak byly i dobré a špatné kopie Martinů Y. Do těch jedněch se mohlo futrovat co chtělo a nehrály, jen bučely a ty dobré kopie ledaskomu ještě i dneska hrají s oněmi pověstnými EVM15B a při jejich výsledné citlivosti příkon 200W na stranu bohatě stačí, kopák tlučou jak o život, basu přenesou hezky také a v bigbítu víc není třeba, tam se nepožaduje chodivost od 35Hz jako u techno sestav a profesionálních LA subwooferů.

Na psaní eseje o poruchovosti řady GX je pravděpodobně ještě brzy /netuším ani, kolik jich mohlo býti prodáno/, nicméně já sám jsem opravoval dvě GX5 s průrazem konců, silně pravděpodobně tepelným průrazem, protože všechny identifikační znaky v okolí tomu nasvědčovaly. Jako konstruktér, obvodář a servisák v jednom rovněž nebudu psát další esej o rizicích pohybu na hraně SOA koncových tranzistorů, protože je to prostě levný typ zesilovače, který takto MUSÍ být konstruován. V rámci objektivity musím napsat, že ty dvě závady, které jsem opravoval, byly způsobeny z největší části tím, že majitelé těch zesilovačů po nich chtěli něco, co neumí a používali je v nasazení, na které nejsou určeny. Myslím tím zvukaře-hluché hovado, co má konce v jednom kuse v klipu a bedny, o jejichž impedanční charakteristice si nedělám žádné iluze. Vyřešil jsem to instalací poněkud odolnějších koncových tranzistorů a pak už nezbývá, než spoléhat na tepelné jištění.