2 Hubert: jj, to jsem taky čet, je to napsaný z pohledu dospělýho chlapíka, kterej nějakým omylem ušel likvidaci, a ty fakani se ho teď snažej ulovit. Schovává se po kanálech a podobně, a celou dlouhou dobu vlastně z ničeho nevyplývá, že ti jeho nepřátelé jsou obyčejné lidské děti, to se čtenář dozví až v samém závěru, když ho dostanou. Moc pěkná pointa. Moc bych za to nedal, že je to Ray Bradbury, ale jak se ta povídka jmenuje, to taky nevím. Ale přinutil jsi mě aspoň chvíli listovat výborama ze světové scifi a zuřivě prohrabovat knihovnu, což mělo alespoň ten pozitivní efekt, že na světlo vypluly některé zasuté skvosty, jako třeba "Nonstop" od Briana W. Aldisse, takže jsem se s chutí vrhnul do čtení. Možná už jsme taky motáci a nevíme o tom.

2 Drobek: tak jsem se koukal na Ty tvoje stránky a hned si dovolím jednu připomínku: Ty zesilovače v racku na stole vedle mixpultu, to není dobrý nápad. Rack se zesilovači se nechává na pódiu, nejlépe za bednami a vůbec nejlépe je, když máš zvlášť zesíky pro levou a pravou stranu PA. Pak můžeš používat co nejkratší reprokabely, což je smysl celé věci. Tak jak to máš to možná můžeš používat v té jedné sokolovně kde zvučíš, ale co až někde budeš mít 70m páráku? Snad mi odpustíš otázku - měl jsi vůbec někdy možnost prohlédnout si opravdický profesionální aparát, chodit a ptát se, proč se to či ono dělá takhle a ne jinak? Možná by pro Tebe bylo dobré začít jezdit s nějakým (dobrým a zkušeným profíkem!) zvukařem jako "dráteník" a napřed něco pochytit, "naučit se řemeslo", a až pak investovat do vlastního "cajku". Zkušenosti jsou totiž něco, co se nedá nahradit, proto vždycky existovali učedníci a mistři, a žádnej internet na tom nic nezmění - řídit auto se taky nenaučíš po síti ani z příručky...