Kvalita muzikanta a jeho nástroje je často alfa a omega toho, jak to hraje. Když někdo neumí hrát, neumí aranžovat a neumí si udělat zvuk na nástrojovém aparátu, a když se potom rtakových sejde celá parta, sebelepší aparatura a sebelepší zvukař už s tím nic neudělají, a může zvukař kroutit na pultě i šroubkama. Mám x-krát vyzkoušeno na akcích jako FutureLine v Akropoli anebo Free mondays v Roxy, kde hrají vyloženě amatérské kapelky na stejnou techniku, jako čeští profíci nebo světové hvězdy.
Druhý zásadní průšvih potom může udělat akusticky nevyhovující prostor - existují místa, kde se hrát prostě NEDÁ, a přesto se tam konají akce. Zažil jsem Pražský Výběr, zvučený Milanem Cimfem na PAčko EAW a bylo to absolutně neposlouchtelné - bodejť ne; když jsem před akcí pustil v sále CD, málem jsem nepoznal, co pouštím za skladbu. Prostě holá, patrová ratejna s příšerným dozvukem...
Proti těmto dvěma faktorům je všechn ostatní v podstatě podružné a bohužel zvukař je ten poslední, kdo může něco podniknout, i když o očích návštěvníků je za idiota samozřejmě on...