Petr V.: No jo, to mi připomnělo časy, kdy sem sovětští oficíři vozili osciloskopy, foťáky a kdoví co ještě. Kšefty zprostředkovával jeden civilní zaměstnanec (Čech) v jejich Olomouckých kasárnách. U brány stačilo ozbrojené stráži ležérně říct kouzelnou formulku, že jdeme za továryšem tím a tím - rázem se o člověka přestali zajímat a pohyb po sovětské vojenské půdě pod kasárenskými okny polepenými novinami místo záclon byl volný. V kanceláři mu na čestném místě visel státnický obraz Alexandra Dubčeka, někdy v polovině osmdesátých let. Cestou zpátky se ještě stavit v univermágu pro sovětské konféty a kouknout se, jak báryšně bleskurychle zachází se ščoty. Hluboký závan utajené exotiky, netušil jsem že se něco podobného ještě někdy může opakovat. Až tam půjdeš pro efekty, koukni, jestli jim někde v kanclu nevisí čestný portrét Usámy.