pokračování:
- prakticky odpadá možnost "hrát si s panoramou", protože enkodér jednak reaguje se zpožděním a jednak člověk vůbec netuší, kde se na dráze virtuálního "poťáku" nalézá)

K tomu přistupuje tradiční debilita digitálu, že každou nepřipravenost tvrdě tresce (začal jsem ve spěchu kroutit odposlechy na "roz***ané LS9, kde nebyly napatchované některé AUXy na výstupy, a když na mne leader kapely 5 minut po začátku představení řval "dej mi kurva aspoň zpěv!", zatímco já zoufale hledal ve všemožných menu důvod, proč mi do výstupu nic neleze, lil ze mně pot a připadal jsem si jako ve zlým snu). I digitálofil Lombardo se docela pěkně potil, když kroutil na Valníku monitory Arakainu (4x IN-EAR, některé stereo) a já ho přitom škodolibě sledoval, protože On si tu digitální s****u u Jesy prosadil.

Mně prostě digitální pulty stresují, a tuhle práci nedělám proto, aby mně z něčeho lomcovala hercna. Takže až budou digitály všude, tak se na to vykašlu a pudu k metařům. ZLATÝ ANALOGY!

Pokud jsem s to přiznat digitálům nějaké výhody: je to malý - je to lehký - je to levný. Takže jedinej efekt jsou škvarky, který všichni ušetřej: za pult, za naftu, za bedňáky, za zabraný sedadla v sále...

Mimochodem, víte proč vzniklo domácí kino? - Protože pět beden stojí víc než dvě!