V devadesátých letech mi různou formou patřily 3 kulturáky. Zvukařina mě strašně bavila a hledal jsem formu "jak to rozbalit". Jenže brzo zjistíte, že zvukaříte pořád míň, protože řešíte problémy s bary a barmany, provozem baráků, městským úřadem atd... Následuje období zklamání až nasrání. Za sebe říkám už nikdy ! Myslím, že kdo má zvukařinu opravdu rád, nemůže ho tohle živit. Tím samozřejmě neobhajuju sebepodhodnocování v ceně za zvučení. Neživí mě to, ale musí se to samofinancovat (obnova a růst aparátu). Sám si účtuju součtem 3 částek : doprava + amortizace + práce. Amortizace 1-3 % z ceny použitýho aparátu a podle nebezpečí poškození. 1%(schůze ODS v sále) 3% bigbít venku. Vyjímky dělám, ale jsou to opravdu vyjímky.