Praktikovala to tak spousta tancovačkových kapel. Odehráli pět kusů a dvacet minut hulákalo z beden Čágo Bélo Šílenci.
Jednou, asi tak v roce 1993 jsem se ale už fakt nasral, bylo to na zábavě, kde hrála tehdy vyhlášená Argema. Vstupné myslím 150Kč, oni byli tehdy nějak v kursu, snad měli vydanou desku či co. Postup jako nahoře-pět kusů, půl hodiny hrály CDčka. Za tohle jsem kurva dal 150Kč?
Šel jsem do budky a zavolal svému známému, co dělal kontrolora pro OSA. Dojel tam, pořadatel s kapelou rukou společnou a nerozdílnou dostali po pěkně mastným flastru a bylo. Ve smlouvě totiž o podobným postupu nebylo ani slova, navíc to, co hráli z těch CDček neměli ohlášený a samozřejmě neplatili. Nějaký rok byl klid, všichni si dávali majzla, ale pak to začlo nanovo a je to tak dodnes.

Nedávno jsem zvučil Donutila. Šmejd jeden protivnej. Přijel na poslední chvíli, taktak se stačil převlíct a hned na jeviště. Tři-čtyři roky starý kecy a hlášky, který už byly mockrát slyšet z rádia i TV, pořad trval přesně hodinu a inkasováno 160.000,-Kč.
V duchu jsem si říkal-kde bys asi tak byl bez zvukové techniky Ty debile, to bys moh krákat maximálně na půl hospody, ale ne pro 500 lidí.
Celý malér je asi v tom, že povolání zvukaře či DJe bylo v tomhle státě bráno vždycky jako nějaké podřadné, podpůrné a někdy to vypadalo, že i snad obtěžující /"běž s těma svýma káblama a bednama někam bokem!"/. Přitom by 95% "umělců" bylo bez elektroakustické podpory naprosto v prdeli a ani by si neštěkli.
Druhý problém-honorářový- jsou mladí smradi a aparátama typu Omnitronic apod., schopní zvučit vesnickou diskotéku i za pětistovku a ještě při tom pouštět CDčka. Ta laťka se pak zvedá horko těžko...