Naopak, hliníkové formery se vyskytují spíš v hifi a laciném poloprofi, čím lepší reproduktor, tím pravděpodobnější je v něm nějaký kompozit (laminát). Druhý v pořadí je polyimid (kapton) a hliník obvykle až nakonec. Nemyslím, že by tady hrála roli váha, takže to bude spíš odolnost proti stresu při střídání teplot a šíleném množství cyklů mechanického namáhání, nejen samotného materiálu, ale i jeho lepených spojů. Nedávno jsem v něčem drahém viděl hliník (myslím SA ?), ale opravdu mne to hodně překvapilo a já se hrabu tak ve dvou stovkách repro ročně. Nemyslím, že by pomohl procesor se zpětnou vazbou ani hlídání teploty, ne na ty případy s odtržením po spálení okraje. Tam zřejmě nedošlo k překročení ani trvalého příkonu, ani špičkového, ani se reproduktor nebo jeho cívka jako celek moc neohřály. Jde o kombinaci několika nepříznivých a normálně nepravděpodobných budicích signálů a jejich trvání, kdyby měl procesor zakazovat každé bouchutí do bubnu po delší pauze, tak by to nešlo poslouchat a kdyby měl přestat hrát jenom proto, že zmizely nejhlubší kmitočty, tak taky ne. Teplota cívky se dá zjišťovat přímo z ní, není potřeba žádné čidlo, ale bude to zase jenom teplota průměrná a studené 3/4 uprostřed a hořící 2x1/8 po krajích asi dají stejný výsledek, jako běžný provoz.