Cívky se vzduchovým jádrem se vůbec nepřesycují, při velkých signálech může maximálně pomalu narůstat jejich odpor (ovšem mnohem míň, než to dělá odpor kmitací cívky a ta navíc s feromagnetickým jádrem rozhodně lineární není). Slušné polypropylenové kondenzátory taky patří k tomu nejlepšímu, co může v signálové cestě být, nějaké nelinearita výkonových drátových odporů s přibodovanými vývody je taky spíš strašák, indukčnost je o několik řádů jinde, než by vadilo atd. Pasivní výhybky mají problémy (vzájemnou indukčnost cívek například, zhoršení DF), ale minimálně je to velmi, velmi čistý analog a driver má k dispozici spoustu špičkového výkonu :-) Je fakt, že pokud se aktiv nenastavuje alespoň stejně kvalitně jako pasiv, tak to může a dopadá často oproti očekávání, tedy pasiv lépe. Možné je i obojí - něco zvládnou součástky v bedně, něco procesor, to je dost běžné i v nejvyšší lize.