Výkon zesilovače a povolený příkon reproduktoru nejdou jednoduše srovnávat. Zesilovače běžné konstrukce mají poměrně přesnou hranici normální funkce, za ní začíná rychlý nárůst zkreslení, je to dané tím, že výstupní napětí se může zvyšovat jen do úrovně napětí napájejícího koncový stupeň, víc ani ťuk. Současně ale tento výkon (tedy třeba těch 1200W u RMX1850HD v můstku do 8ohm) mohou dodávat prakticky pořád a při libovolném akustickém kmitočtu.
Reproduktory žádnou takovou jasnou hranici nemají, klidně vydrží mnohonásobné přetížení (pokud trvá krátkou dobu), ale jsou citlivé na spektrální složení signálu (protože jejich chlazení závisí střednědobě a dlouhodobě na ventilaci a ta je způsobená pohybem, který je ovšem závislý na kmitočtu a protože mají mechanické a pevnostní limity). Kromě déletrvající zpětné vazby (rozhoukání, rozpískání, ale i neslyšitelné sub a ultrasonické kmity) nejvíc vadí dlouhotrvající monotónní signály bez dynamických změn a s dominujícím jedním kmitočtem. Bohužel právě takhle současná "šamanská verze" muziky vypadá a zvuky, které někoho dostanou do transu dostanou také občas basáky ke mně na opravu :-)