Mít zvuk ze samostatné fáze je do určité míry řešením, především proto, že ta fáze je oproti těm "světelným" čistá. Ve společném vodiči N to rušení díky je, takže o poznání slabší přenos bordelu od světel do zvuku je pak spíše dílem indukce. Zatímco v opačném případě, při připojení na shodnou fázi, je rušivé napětí, vyrobené tyristory a vypínáním indukčností mezi L a N přívody napájecích zdrojů zvukové techniky a je pak otázka, jak si s potlačením vyšších harmonických složek tento zdroj poradí. Pokud ale jde o instalace s většími příkony osvětlovací techniky, pak je nutné především s ohledem na ekonomičnost dimenzování hlavních napájecích vedení a jištění zátěž rozdělovat na všechny 3 fáze. Z tohoto důvodu je velmi vhodné vést odděleně napájecí vedení zvuku (třeba i třífázové) a rovněž samostatně napájení světelné pokud možno až od hlavního rozvaděče, kde je také přizeměn bod rozdělení vodiče PEN na PE a N, tedy na modrý pracovní nulovací vodič a ochranný žlutozelený vodič. Potenciál rušivého napětí na N zdířkách zásuvek je pak velmi blízký napětí přizeměného bodu rozdělení, tedy minimální. Rušení po fázových vodičích je pak trochu sníženo indukčností a kapacitou delších přívodních napájecích kabelů a samozřejmě také impedancí zdroje/traf napájecí soustavy NN. To je ale otázka rušení jen vyššími harmonickými, tedy různým bzuněním, vrčením a pod. Bručení zemních smyček vzniká rozdílem potenciálů na ochranných PE kolících zásuvek a ten vzniká úbytkem napětí při větším procházejícím proudu PEN vodičem (slouží jako pracovní nula a zároveň také plní funkci ochrannou). Z hlediska dotyku je však poměrně zanedbatelné napětí v pohodě, z hlediska zvukařiny docela průser. Platí to však pro starší, dodnes ještě hojně fungující a dnes zakázané rozvody dvoužilové. U správně provedených jak pevných, tak i mobilních rozvodů je požito pouze třívodičového jednofázového a pětižilového třífázového rozvodu. Takto jsou proudy zemních smyček eliminovány "bezproudovou" zemí.